Když naše planeta ještě byla žhavou koulí a oceány tvořily pouze roztavené horniny, neexistoval na Zemi žádný život. A i poté, co se povrch uklidnil, ztuhl a vytvořil pevnou zem, ještě stovky milionů let trvalo, než se objevily známky života. A to proto, že planeta byla pouhou hroudou, šutrem, na němž nebyly podmínky vhodné pro živé organismy.

                Místo, kde se poprvé objevily, totiž bylo pod hladinou oceánu. Jak se ale na povrch to množství vody dostalo? Může za to úkaz, který přetrval do dnešních dnů a asi ještě nějaký ten milion let přetrvá. Úkaz, který je v několika málo hodinách schopný zahubit vše živé ve svém okolí, nebo dokonce zlikvidovat život na celé Zemi tak, jak ho známe! Tímto živlem je sopka.

                Sopečná činnost je vázána na pohyb litosférických desek. Většinu sopek najdeme při jejich okrajích, neboť tam dochází k jejich podsouvání. Tím se spodní okraj desky dostává do prostředí o vysoké teplotě a tlaku. Protože každá hmota, i ta krystalická, z níž je tvořena litosféra, má svůj bod tání, dojde k jejímu „rozpuštění“. V místech, kde se tato tekutá žhavá látka zvaná magma, hromadí, tlačí ze spodu na povrch, kde začíná narůstat kuželovitá hora. Ve chvíli, kdy již není kůra schopna udržet tlak magmatu, praská a to se ve formě lávy chrlí do okolí. Při tom se uvolňuje množství energie, které se projevuje otřesy země, výbuchy. Sopky vybuchují denně.

                Ničivou sílu ale představuje jen zlomek erupcí. Nebezpečné jsou kupříkladu erupce velkých pomořských vulkánů, které mohou způsobit smrtonosné tsunami. V určitých částech světa, například v Yellowstoneském národní parku v USA, ale pod zemí dříme supervulkán. Sopka, která není vidět, ale má potenciál vymýtit všechen život.

                Možná na to má právo, neboť díky sopkám život vznikl. Vědci se totiž domnívají, že voda a dnešní atmosféra se do ovzduší dostala díky tomu, že plyny uzavřené v horninách se po roztavení a erupci dostaly na povrch a uvolňovaly do atmosféry. Spolu s tím docházelo k únikům vodní páry, které je v malém množství obsažena snad ve všech horninách, která v ovzduší kondenzovala a ve formě srážek naplnila oceány.